Digitální restaurování

Digitální restaurování je velmi náročný proces. Neodmyslitelně k němu patří historický průzkum, který vymezuje technologické podmínky a umělecký záměr, za kterých dílo vznikalo a bylo uvedeno do distribuce. Cílem restaurátorských prací tedy je, aby film opět získal obraz a zvuk jako v době své premiéry. Restaurování provádí tým sestavený z odborníků a expertů spolupracujících s UPP (archivářů, kameramanů, koloristů, restaurátorů, filmových technologů, specialistů na zpracování dat a v neposlední řadě retušérů), dále zástupců Asociace kameramanů i zvukového studia Soundsquare. Průběžné výsledky se konzultují s autory filmů. Všechny zásahy odpovídají současné metodice technologií v oblasti digitalizace audiovizuálního dědictví, jsou v souladu s etickými zásadami restaurování audiovizuálních děl a také s aktuální autorskoprávní legislativou.

Bohužel v České republice neexistuje jednotná metodika, podle které by bylo možné digitálně restaurovat. Zjednodušeně lze řící, že proti sobě stojí dva nesmiřitelné přístupy. Jedním je digitální restaurování metodou DRA, které zastávají odborníci z projektu NAKI řešitelského týmu FAMU a druhou pak ultrakonzervativní metodika, dle které se digitálně restauruje v maďarských laboratořích dle pokynů NFA.  

Nadace české bijáky je tedy stále odkázána na metodiku vycházející z doporučení odborníků, s nimiž spolupracovala na dosavadních projektech. I z tohoto důvodu byl například do projektu Čistíme svět fantazie přizván restaurátor James Mockoski z Filmového studia American Zoetrope, který je zároveň správcem knihovny filmů Francise Forda Coppoly. Mezi významné projekty, kterými se zabýval, byla také stavba filmového archivu s řízenou teplotou a vlhkostí v Rutherfordu, Kalifornii a zavedení katalogizačního systému archivu pro sbírky filmů, videozáznamů, zvukových záznamů, rekvizit, kostýmů a tiskovin. Před zahájením spolupráce se studii ZOETROPE James Mockoski spolupracoval s Filmovým a televizním archivem UCLA jako konzervátor filmů. Vyvíjel metody barvení a tónování pro restaurování barvy v němých filmech v laboratořích David Packard Stanford Theater. To že zatím postupujeme správně, dokazuje mnoho pozitivních reakcí z řad odborníků i navázání spolupráce se Státním fondem kinematografie, kde vzájemná shoda na metodice významně přispěla k úspěchu při digitálním restaurování filmu Ivana Passera Intimní osvětlení.  

V porovnání s tradičními „analogovými” postupy umožňují digitální restaurátorské technologie mnohem rozsáhlejší manipulaci s obrazem a zvukem filmu. Samotný proces digitálních úprav začíná nascanováním filmu v rozlišení 4K. Jde o speciální zařízení s jistícími kolíky, které zajistí maximální stabilitu obrazu. Následuje odstraňování nečistot, obrazových i zvukových, které je na celém procesu časově nejnáročnější. Experti jej nejprve dělají poloautomaticky, následně však ještě políčko po políčku čistí manuálně. Finální úprava obrazu probíhá v kinosále, který splňuje normy dnešních digitálních kin (DCI). Digitalizace zvukové stopy je provedena jak z originálního negativu zvuku, tak z dobové kopie. Při odstraňování zvukových kazů se začíná nejrušivějšími „hluky“, v další fázi se odstraňuje zkreslení. Finální zvuková úprava probíhá ve speciální certifikované míchací hale. Je zachován původní zvukový formát a provedena úprava ekvalizace tak, aby bylo dosaženo jednotného pokrytí celého sálu. Na závěr se vyrobí digitální mastery, které odpovídají mezinárodním uznávaným specifikacím (DCI či SMPTE) a jsou uloženy ve formátu MAP, určeném pro dlouhodobou archivaci filmů.